New sample of collection 2011

Evičce k narozeninám

Milovat tě a přitom znát,
Pozorovat dva stíny okem třetím.
Neskonale milovat
A cítit duši tvou.
Bez slibů zbytečných.

Usmívat se v chvílích nejtěžších,
Ikdyž oba nemohou.
Důvod neznám, avšak věřím,
na lásku nás dvou.

Nechceš být tady , já též ne.
Utíkat světe a přitom se držet,
magnetizmem konečků prstů.
Chceš být tady, já též.
Jak psychóza z obavy nedostatku.

Ty konečky prstů zarytých v kůži,
Nebudou nikdy dotykem.
Jak myšlenky formují mou duši,
Aniž se stávám otrokem.

Vdík za volnost rukou,
pocity něhy i trápení.
To vše je mi pocitem,
Že jsme vedle sebe.

New Book comming soon!!

Cíle značky Ross Fox

Svoji značku si člověk jež se zabývá uměním či jinou formou vizuální presentace či projevu vůči veřejnosti a nebo vyrábění materiálních statků založených na estetických hodnotách, vytváří v podstatě sám v sobě a jeho dílo v tomto případě umělecké či designu ho presentuje navenek.

Informace obsažené v předmětu by neměly být podceňovány, jde přeci jenom o kumulaci aspektů života prožívaného každodenně. Jde o odraz úhlu pohledu na řešený problém ať z ergonometrické, či jiné užitné, nebo pouze, v ojedinělých případech, estetické polohy.

Takto se vyráběný předmět stává plnohodnotným nositelem názoru a záleží na kvalitě stvořitele v mém případě výtvarníka, jež se bezprostředně promítá do tohoto předmětu. Může být diskutabilní zda je tato zainteresovanost a fundovanost úspěšně projektována na diváka a zda je energie vložená do jeho stvoření zpětně přenášena, či ´vyzařována´ na pozorovatele.

Zajimavou vizi v této oblasti nám může nastínit James Elkins v jeho krátkém knižně vydaném pojednání s názvem „Proč lidé pláčí před obrazy“. Není náhoda, že i před, na první pohled , prázdným obrazem dokážeme v sobě pocítit emoce. Naopak u obrazu, jež na nás svou až brutální barevností, či obscéním či třeba neetickým provokujícím tématem doslova křičí nutnost psychické i fyzické reakce, nás publikum nudí už při prvním ohledání.

Přesvědčení o možnosti přenosu energie vložené do předmětu, i hromadné výroby- tj. neosobní manufakturní produkce, se stále ve mně stupňuje. Poté co jsem si měl možnost přečíst knihu SAIB od slovenského autora, filosofa, Martina Mareka usuzuji, že má doměnka je správná a směr mého úsilí, tj získávání informací z širokého rámce před započetím tvorby je tím správným a nenapadnutelným.

Míra kvanta potřebných informací může být otázkou sporu, to zajisté, každý jsme individualitou s jinak omezenou představivostí a záleží na účelu a času za jaký má být práce dokončena, proto budu na budoucích odstavcích stahovat obhajitelné argumenty a soudy pouze na svoji osobu. Srovnání může být samozřejmě čistou kalkulací, proto se budu snažit o co největší objektivitu úsudků.

Moje značka je synonymem mne samotného, pokud se podbízí trhu, podbízím se i já svému okolí. Zisk a prestiž plynoucí z této strategie není jen strategií kalkulu ale i momentálního životního stylu, v němž se dá vyčíst přesný duševní stav.

Toto bych mohl aplikovat na většinu aspektů vzhledu výrobků a chování.

Proč je kolekce známých značek mnohdy označena za absolutní zkázu a jindy vzívána do nebes, není to pouze technická záležitost, ale to co se označuje za duši kolekce.

Zkusme si představit, že by všechny produkty světa byly ovlivněny, a to co nejpřesněji, pocity jež má kreativec při práci na konstrukci jakékoliv nové věci. Jakým způsobem by byl svět čitelnější a jak by to ovlivnilo náš pocit ze světa kolem nás? Pro příklad by byl ve výrobcích cítit stres při navrhování předmětu, jež by zapříčinilo chybu výroby a následné nesnadné zacházení s tímto předmětem, či by se tento pocit uchovával pouze jako citelná esence a ovlivňoval by naše pocity při jeho užívání. Nastalo by přepólování k pozitivnímu přístupu a životu již od prvopočátku, či by užívání převážilo negativní cítění získávané užíváním těchto předmětů?

Tímto schématem je možné se řídit, ikdyž není uplatnitelné globálně. Personálně řešený design či umění nemasové je možné ovlivňovat osobním přístupem a toto je uvědomění, které bych chtěl jako designér, potažmo jako umělec reflektovat a využívat při tvorbě. V tom případě se já stávám značkou a značka mým vtělením. Tímto je od prvopočátku uvědomění si exkluzivity své existence jméno, pokud se nejedná o historické etapy, v nichž byla indvidualita nahrazena vírou v Boha, nebo nebyla individualita začleněna do spolků, či cechů, bylo vždy známo.

Držme se představy exkluzivity vlastního názoru a využití vlastních schopností pozitivně ovlivňovat masy individualit ve světě kolem nás. Poté jako já budete oprávnění sžít se s názoram jež obsahuje heslo pod mým jménem: Oslavujeme jedinečnost.

Poems , Istanbul 2009, inspired by my sister

Stát, neb nechoď dál.
Stůj, ať pohnout se můžeš
Příště kdykoliv
I v krabičce nejdál dojít můžeš,
Nikým nepozorován

Stát! Křičí, ty pohnout se musíš
Děláš co stačím.
Prásk! Ty k zemi v mžiku,
Oko ti zatlačím.
Já necítím tíhu činu, ( nu což)
Vždyť to jsem přeci chtěl.



Naproti sobě, nikdy ne čelem,
Ruce jeden k nebi, druhý k zemi (v klín,dospod)
Bytostně každý v rozdílné době,
Každý už mrtví-bez setkání,
V hrobě.



Smích ten tam,
Já smích neznám.
Smích-ten tam, spíš nemám.
Soprány sinusoid, not a tónů
Připomíná, že nejsem sám, mlád.
Připomíná mi i onu, hru.
Ne sto, tisíckrát a teď jednou,
Sil každý může a zkusí,
Jaké je být jinde s miliony.
Přitom teď jednou a jeden,
S přítelem

Mám to ale rád - jako sebetrýzeň
Stokrát jinak a bolí, líbí se a proč?
Bičem vzad svých. Bolest chápu.
Jako dav, co drží ho.
Přec jsem tu sám a bolest mám.






Mé srdce k zemi skok a už,
však já? Ne.
Osud a píle a mozek, síla.
Já? Ne.
Úd a hlava druhý vlas.
však já - vidím, to já.
V obraze schován i s duší, srdcem.
Okamžik přišel a já s ním,
Výhled je ten, tam.
Bojím se, stratit nechci ten pocit.
Spatříl sem rám i obraz,
Však (ten) (teď) černí se tuží co linie drží
Vše pohltí i s duší.

Stojím a zrak,
co jak slzy mlží.
Teď tuž z očí stéká ke koutku.

úvaha o módě

Jsem studentem a mnohdy se zbytečně dalekosáhle zabývám otázkou jak prodat sama sebe, respektive jak prinutit ostatní, aby si koupily věc jež jakoby prvotně patřila měa jen jim ji v podstatě vypujčit. Půjčit jim uměle vytvořený důkaz mojí existence.

Mám snad věřit, že pomocí množství přeživších věcí se mohu stát legendou či tzv. Žít navždy?

V moderní době nemůžeme mluvit o tradici v pravém slova smyslu ale o umělé umělé tradici.
Mnohdy vytvořený umělý příběh podporující jedinečnost média ozrcadleném v očích lidí jež jsou hladoví po přivlastnění si tohoto druhu cizí identity.

Jedinečnost této identity je cení penězmi, nebo cena udává jedinečnost? Zajímavým momentem je okamžik kdy se pomocí dostatečných podpůrných předmětů , nazývám je důkazy existence, dostaví euforie , hrdost, pocit sexuální přitažlivosti a tím i přehocnocení vlastního já nositele. Tento mechanismus je hnací silou, základem společenského vyžití označení módy.

Studium módy očima umělce, jehož povaha je do jesté míry intelektuální esencí rozumu.
Žádají si ode mne oni vypujčitelé doplnění pocitu bezstarostnosti?
Jsem jako tvůrce předmětů jež v sobě nese kus mé intelektuální povahy povinen brát ohled na srozumitelnost? Strávníci označených komerčních předmětů žijí analogický svět s citovou inspirací na úorvni omezené logikou závěrů potvrzených každodeními situacemi.

Podle jakého vzorce si lidé vybírají sdílenou identitu a jestli mají chuť pociťovat že je jim blízká , a jaké atributy k jejich výběru jsou těmi hlavními. Není to individualita, ale spíše masa jež vybírá a není to cit , ale spíše globální marketing, který dává pocit potřeby využít nabízeného?
Vnutit lidem své předměty, přizpůsobit je jejich představě?Zde pociťuje každý umělec či výtvarník rozdíl například od designéra. Tato spopularizovaná hodnost se jevi jako ikona v očích konzumentů. Bůh jenž jim přinese vytouženou věc přesně naparovanou na jejich vkus.

Distanc jaký by rád umělec k této pozici zaujal a jeho délka je zkracována potřebou výtvarníka upevnit své sociální postavení předměty. Kruh se uzavřel. Buď se umělec vydá po hladké cestě zpětného přijímání a začleňování znaků všeobecného vkusu společnosti do vlastního názoru reprezentovaného předměty jež tvoří, či spoluvytváří, nebo se vydá cestou kamenitou , postupu plného emocí a pocitů nepochopení, nesrozumitelnosti, ale uchování pravého já ve své vizi tvorby. Nářek umělců byl slyšet skrz celou novodobou historií, tyto prvotní identity si mnohdy zaslouží jméno hodné k u ustavení pocitu tradice.

Následování tradice a snaha si ji přisvojit je zakořeněna v historickém i prehistorickém rozdělení společnosti. Touha po rouše panovníka , čepcích, kůžích , batách, popřípadě přivlastnění erbovíje touhou po tradici. Lidé mají rádi legendy, příběhy, zajímavosti. Moderní marketing a snaha o profit dokáže obejít i tyto historicky ověřené tradice, popřípadě zákazy.
Po zemi se tak pohybují panoši v královských roších, z pokojské či sližky je rázem císařovna.
Uznávám, že i pozorovatel má lepší pocit a dokáže se ve vší spokojenosti vtáhnout do této hry. Jakékoliv hry udržují národy ve spokojenosti, jež je jejich hlavním smyslem.

Při výběru své identity( převlečení) se těmito kastovními posuny rád inspiruji, mohu si vybrat, mohu je den co den měnit.Mým úkolem je spoluvytvářet tyto kostýmy. Mohu je přetvářet i bez zkušeností a podrobných znalostí tradic. Co to vlastně vytváříme? Bezduché puzzle.

Tradice je dlouhodobé uchovávání, obohacování a předávání dovedností. Je možné jejich vývoj částěčně urychlit pomocí získání dovedností cizích lidí. Koupí jejich zkušeností. Pomocí prostředků a nových forem komunikace máme jedinečnou možnoust tradici vytvořit, šířit, ale také velice efektivně ničit. Výrobci oděvů, jejichž prestige je založena na tradicia dlouhodobém postavení ne trhu mejí svoji pozici vykoupenou prací generací , budováním a znouvuoživováním identity , která se formovala déle, než je dlouhý život jedince. Mám tuto hodnotu považovat za hodnotnější, dokáže mě předat informace o svém vývoji? Je ta píle lidí z ní cítit?

Prvopočátkem každé zajímavé identity je souhrn situací, většinou inovativní postoj , či potřeba společnosti. Za identitu poté mluví činy nebo výrobky, potažmo zástupný znak identity, jež je vytvořila.
Tato identita na druhou je ověřována a srovnávána. Takto prověřená a uznaná je nabízena k dalšímu ověření osobní zkušeností. Podprahově zákazník vnímá tyto hodnoty, skryté ověření.
Součástí mého života je neustálá snaha o přežití, poté co je nouze a vidina krachu zažehnána hledám cesty jakými dosáhnout užívání si života třeba i kupováním si zažitků a zdrojů inspirací. Narušení stereotipu života. I radst je takovým narušením, má i magickou moc působit zapomění. Čímkoliv si udělá osoba stav klidu a směřuje svoje smysly, k příjemným věcem, je zatažena do smění. Klidně o tradici jež založí a jež bude nesmrtelným a pravým odkazem jeho existence a kvalit. Ne uměle vytvořenou zástupnou identitou nacpanou znaky lidí k ukojení jejich představ.