počátek tradice

Jsem studentem a mnohdy se zbytečně dalekosáhle zabývám otázkou jak prodat sama sebe, respektive jak prinutit ostatní, aby si koupily věc jež jakoby prvotně patřila měa jen jim ji v podstatě vypujčit. Půjčit jim uměle vytvořený důkaz mojí existence.

Mám snad věřit, že pomocí množství přeživších věcí se mohu stát legendou či tzv. Žít navždy?

V moderní době nemůžeme mluvit o tradici v pravém slova smyslu ale o umělé umělé tradici.
Mnohdy vytvořený umělý příběh podporující jedinečnost média ozrcadleném v očích lidí jež jsou hladoví po přivlastnění si tohoto druhu cizí identity.

Jedinečnost této identity je cení penězmi, nebo cena udává jedinečnost? Zajímavým momentem je okamžik kdy se pomocí dostatečných podpůrných předmětů , nazývám je důkazy existence, dostaví euforie , hrdost, pocit sexuální přitažlivosti a tím i přehocnocení vlastního já nositele. Tento mechanismus je hnací silou, základem společenského vyžití označení módy.

Studium módy očima umělce, jehož povaha je do jesté míry intelektuální esencí rozumu.
Žádají si ode mne oni vypujčitelé doplnění pocitu bezstarostnosti?
Jsem jako tvůrce předmětů jež v sobě nese kus mé intelektuální povahy povinen brát ohled na srozumitelnost? Strávníci označených komerčních předmětů žijí analogický svět s citovou inspirací na úorvni omezené logikou závěrů potvrzených každodeními situacemi.

Podle jakého vzorce si lidé vybírají sdílenou identitu a jestli mají chuť pociťovat že je jim blízká , a jaké atributy k jejich výběru jsou těmi hlavními. Není to individualita, ale spíše masa jež vybírá a není to cit , ale spíše globální marketing, který dává pocit potřeby využít nabízeného?
Vnutit lidem své předměty, přizpůsobit je jejich představě?Zde pociťuje každý umělec či výtvarník rozdíl například od designéra. Tato spopularizovaná hodnost se jevi jako ikona v očích konzumentů. Bůh jenž jim přinese vytouženou věc přesně naparovanou na jejich vkus.

Distanc jaký by rád umělec k této pozici zaujal a jeho délka je zkracována potřebou výtvarníka upevnit své sociální postavení předměty. Kruh se uzavřel. Buď se umělec vydá po hladké cestě zpětného přijímání a začleňování znaků všeobecného vkusu společnosti do vlastního názoru reprezentovaného předměty jež tvoří, či spoluvytváří, nebo se vydá cestou kamenitou , postupu plného emocí a pocitů nepochopení, nesrozumitelnosti, ale uchování pravého já ve své vizi tvorby. Nářek umělců byl slyšet skrz celou novodobou historií, tyto prvotní identity si mnohdy zaslouží jméno hodné k u ustavení pocitu tradice.

Následování tradice a snaha si ji přisvojit je zakořeněna v historickém i prehistorickém rozdělení společnosti. Touha po rouše panovníka , čepcích, kůžích , batách, popřípadě přivlastnění erbovíje touhou po tradici. Lidé mají rádi legendy, příběhy, zajímavosti. Moderní marketing a snaha o profit dokáže obejít i tyto historicky ověřené tradice, popřípadě zákazy.
Po zemi se tak pohybují panoši v královských roších, z pokojské či sližky je rázem císařovna.
Uznávám, že i pozorovatel má lepší pocit a dokáže se ve vší spokojenosti vtáhnout do této hry. Jakékoliv hry udržují národy ve spokojenosti, jež je jejich hlavním smyslem.

Při výběru své identity( převlečení) se těmito kastovními posuny rád inspiruji, mohu si vybrat, mohu je den co den měnit.Mým úkolem je spoluvytvářet tyto kostýmy. Mohu je přetvářet i bez zkušeností a podrobných znalostí tradic. Co to vlastně vytváříme? Bezduché puzzle.

Tradice je dlouhodobé uchovávání, obohacování a předávání dovedností. Je možné jejich vývoj částěčně urychlit pomocí získání dovedností cizích lidí. Koupí jejich zkušeností. Pomocí prostředků a nových forem komunikace máme jedinečnou možnoust tradici vytvořit, šířit, ale také velice efektivně ničit. Výrobci oděvů, jejichž prestige je založena na tradicia dlouhodobém postavení ne trhu mejí svoji pozici vykoupenou prací generací , budováním a znouvuoživováním identity , která se formovala déle, než je dlouhý život jedince. Mám tuto hodnotu považovat za hodnotnější, dokáže mě předat informace o svém vývoji? Je ta píle lidí z ní cítit?

Prvopočátkem každé zajímavé identity je souhrn situací, většinou inovativní postoj , či potřeba společnosti. Za identitu poté mluví činy nebo výrobky, potažmo zástupný znak identity, jež je vytvořila.
Tato identita na druhou je ověřována a srovnávána. Takto prověřená a uznaná je nabízena k dalšímu ověření osobní zkušeností. Podprahově zákazník vnímá tyto hodnoty, skryté ověření.
Součástí mého života je neustálá snaha o přežití, poté co je nouze a vidina krachu zažehnána hledám cesty jakými dosáhnout užívání si života třeba i kupováním si zažitků a zdrojů inspirací. Narušení stereotipu života. I radost je takovým narušením, má i magickou moc působit zapomění. Čímkoliv si udělá osoba stav klidu a směřuje svoje smysly, k příjemným věcem, je zatažena do smění. Klidně o tradici jež založí a jež bude nesmrtelným a pravým odkazem jeho existence a kvalit. Ne uměle vytvořenou zástupnou identitou nacpanou znaky lidí k ukojení jejich představ.