Cíle značky Ross Fox

Svoji značku si člověk jež se zabývá uměním či jinou formou vizuální presentace či projevu vůči veřejnosti a nebo vyrábění materiálních statků založených na estetických hodnotách, vytváří v podstatě sám v sobě a jeho dílo v tomto případě umělecké či designu ho presentuje navenek.

Informace obsažené v předmětu by neměly být podceňovány, jde přeci jenom o kumulaci aspektů života prožívaného každodenně. Jde o odraz úhlu pohledu na řešený problém ať z ergonometrické, či jiné užitné, nebo pouze, v ojedinělých případech, estetické polohy.

Takto se vyráběný předmět stává plnohodnotným nositelem názoru a záleží na kvalitě stvořitele v mém případě výtvarníka, jež se bezprostředně promítá do tohoto předmětu. Může být diskutabilní zda je tato zainteresovanost a fundovanost úspěšně projektována na diváka a zda je energie vložená do jeho stvoření zpětně přenášena, či ´vyzařována´ na pozorovatele.

Zajimavou vizi v této oblasti nám může nastínit James Elkins v jeho krátkém knižně vydaném pojednání s názvem „Proč lidé pláčí před obrazy“. Není náhoda, že i před, na první pohled , prázdným obrazem dokážeme v sobě pocítit emoce. Naopak u obrazu, jež na nás svou až brutální barevností, či obscéním či třeba neetickým provokujícím tématem doslova křičí nutnost psychické i fyzické reakce, nás publikum nudí už při prvním ohledání.

Přesvědčení o možnosti přenosu energie vložené do předmětu, i hromadné výroby- tj. neosobní manufakturní produkce, se stále ve mně stupňuje. Poté co jsem si měl možnost přečíst knihu SAIB od slovenského autora, filosofa, Martina Mareka usuzuji, že má doměnka je správná a směr mého úsilí, tj získávání informací z širokého rámce před započetím tvorby je tím správným a nenapadnutelným.

Míra kvanta potřebných informací může být otázkou sporu, to zajisté, každý jsme individualitou s jinak omezenou představivostí a záleží na účelu a času za jaký má být práce dokončena, proto budu na budoucích odstavcích stahovat obhajitelné argumenty a soudy pouze na svoji osobu. Srovnání může být samozřejmě čistou kalkulací, proto se budu snažit o co největší objektivitu úsudků.

Moje značka je synonymem mne samotného, pokud se podbízí trhu, podbízím se i já svému okolí. Zisk a prestiž plynoucí z této strategie není jen strategií kalkulu ale i momentálního životního stylu, v němž se dá vyčíst přesný duševní stav.

Toto bych mohl aplikovat na většinu aspektů vzhledu výrobků a chování.

Proč je kolekce známých značek mnohdy označena za absolutní zkázu a jindy vzívána do nebes, není to pouze technická záležitost, ale to co se označuje za duši kolekce.

Zkusme si představit, že by všechny produkty světa byly ovlivněny, a to co nejpřesněji, pocity jež má kreativec při práci na konstrukci jakékoliv nové věci. Jakým způsobem by byl svět čitelnější a jak by to ovlivnilo náš pocit ze světa kolem nás? Pro příklad by byl ve výrobcích cítit stres při navrhování předmětu, jež by zapříčinilo chybu výroby a následné nesnadné zacházení s tímto předmětem, či by se tento pocit uchovával pouze jako citelná esence a ovlivňoval by naše pocity při jeho užívání. Nastalo by přepólování k pozitivnímu přístupu a životu již od prvopočátku, či by užívání převážilo negativní cítění získávané užíváním těchto předmětů?

Tímto schématem je možné se řídit, ikdyž není uplatnitelné globálně. Personálně řešený design či umění nemasové je možné ovlivňovat osobním přístupem a toto je uvědomění, které bych chtěl jako designér, potažmo jako umělec reflektovat a využívat při tvorbě. V tom případě se já stávám značkou a značka mým vtělením. Tímto je od prvopočátku uvědomění si exkluzivity své existence jméno, pokud se nejedná o historické etapy, v nichž byla indvidualita nahrazena vírou v Boha, nebo nebyla individualita začleněna do spolků, či cechů, bylo vždy známo.

Držme se představy exkluzivity vlastního názoru a využití vlastních schopností pozitivně ovlivňovat masy individualit ve světě kolem nás. Poté jako já budete oprávnění sžít se s názoram jež obsahuje heslo pod mým jménem: Oslavujeme jedinečnost.